O mně...

Jmenuji se Veronika Dostál Mühlová. Téměř 40 let jsem žila s pocitem, že nejsem milovaná, nestojím za nic a nezasloužím se lásku ani laskavost. Takto jsem si to naprogramovala jako malá, kdy mi pobožná babička říkávala, že mě Bůh nemá rád, protože hřeším. Slýchávala jsem, že můj otec, kterého jsem neznala, byl zlý a nechtěl mě. Poslouchala jsem řeči o tom, jak zlobím, jak jsem k ničemu. Bývala jsem černou ovcí ve škole. Prostě vše kolem mě přesvědčilo o tom, že si lásku nezasloužím.

A tak jsem přitahovala lidi a situace, které mi to potvrzovaly. "Pronenáviděla" jsem se až k závažné nemoci a téměř na pokraji sil jsem se ve 20 ti letech ocitla na léčení. Dnes už vím, že to nebyla jen nemoc těla, ale především zoufalé volání srdce a duše.

Dvakrát jsem se ocitla jen krůček od smrti, ale podařilo se mi tady zůstat.

Bohužel mi tenkrát na léčení nutili pouze léky, ale zapomněli na to, že potřebuji uzdravit hlavně své srdce. Že k sobě potřebuji začít přistupovat jinak. Že se potřebuji přestat nenávidět a vinit.

A tak jsem svou nenávist vůči sobě, svému tělu a světu kolem schovala někam dozadu a začala se hnát za úspěchem.

Chtěla jsem sobě i okolí dokázat, že stojím za to, aby mě někdo miloval.

Ale jak jsem si mohla přitahovat lásku, když jsem si ji sama neuměla dát?

A tak jsem laskavé a láskyplné bytosti z mého života vyháněla a dál se hnala za úspěchem s touhou být vidět a dostat konečně lásku a obdiv druhých. Vybudovala jsem úspěšnou reklamku, vydělala spoustu peněz. Všechen čas a energii jsem věnovala práci a úsilí být bohatá, úspěšná a viditelná. Ale moc mi to nepomohlo. Ano, peníze jsem vydělala, ale pořád jsem se necítila šťastná, ani spokojená. Děti mi rostly před očima a já věnovala stále pozornost hlavně své práci a honbě za úspěchem a zoufale jsem potřebovala lásku. Ale kde ji hledat?

Při Covidu mi zavřeli firmu a já měla najednou spoustu času. Času na sebe, na své děti. Díky mnoha okolnostem, které následovaly, jsem pochopila, že na to musím jinak. Rozhodla jsem se, že začnu svůj život ovlivňovat vědomě a budu si tvořit to, co chci.

Nevěděla jsem, jak se to dělá. Jak se má člověk začít mít rád? Jak se má člověk přijmout takový jaký je? Jak mám mít ráda bez podmínek sebe a ty ostatní bytosti?

Myslím, že každý z nás si dokáže najít způsob, jak se vrátit k sobě. Je-li připraven a rozhodnut, přijdou lidi a situace, které nám pomohou najít to, co hledáme.

Jdu po té cestě pár let a je to krása. Baví mě to. Do cesty mi přicházejí krásné, laskavé bytosti plné lásky, inspirace a pochopení. Život mi předkládá situace, které mě učí. Teď už je umím přijímat s pokorou, nezávisle na tom, zda se mi ty situace na první pohled líbí nebo ne.

Vím, že tu jsou pro mě. Vím, že je to moje cesta životem, kterou si tvořím.

S laskavostí a láskou.

Kéž se Vám to také daří. Verča